Firmy před krachem mlží a ohrožují tak své obchodní partnery

Od začátku roku 2011 do října 2013 byl vyhlášen bankrot u 3759 obchodních společností. Víc než 60 % z nich naposledy zveřejnilo svoje účetní údaje čtyři a více let před rokem bankrotu, případně je nezveřejnily nikdy.

Nečekaný krach firmy až na úplné výjimky neexistuje. To by ovšem platilo pouze v případě, že by na našem trhu nepanovala netransparentní situace a stát důsledně vymáhal po firmách jejich zákonné povinnosti. Neexistující informace jsou však paradoxně také informace. A navíc využitelné při řízení rizik. Při analýze souvislostí mezi netransparentním chováním firem a jejich následným bankrotem jsme s kolegy v CRIF – Czech Credit Bureau došli ke zjištění, že celých 90 % bankrotujících společností nezveřejnilo včas účetní závěrku ve sbírce listin. Ještě závažnější je ovšem fakt, že víc než 60 % společností, které skončily krachem, nereportovalo minimálně čtyři roky po sobě. Neposkytování povinných finančních údajů obchodnímu rejstříku může signalizovat finanční problémy společností, vedoucí až k bankrotu.

Krachující firmy se většinou prozradí

A to většinou tak, že přestanou zveřejňovat své závěrky. Firma, která nezveřejňuje své účetní závěrky vůbec, nebo s mnohaletým zpožděním, znemožňuje svým partnerům ověření své bonity a podkopává tak důvěru v podnikatelských vztazích. Je alarmující, že stát se neobtěžuje povinné informace od firem důsledně vymáhat. Apatické zůstaly státní orgány i v době nejtvrdší ekonomické krize. Rejstříkové soudy a finanční úřady mohou sice uložit výrazné sankce, této možnosti však téměř nevyužívají. Naprostá většina krachujících se snaží znemožnit svým obchodním partnerům přístup k takovým informacím, které by je mohly včas varovat. A stát jim v tom nebrání.

Příznivé podnikatelské prostředí by mělo firmám garantovat vymahatelnost práva a určitou transparentnost, která zaručí fungování tržních mechanismů. V opačném případě podnikatelé časem otupí, začnou tolerovat firmy, které transparentní nejsou a nakonec sami přestávají reportovat do sbírky listin. Výsledek? Netransparentní prostředí, zvýšená rizika, zhoršení dosažitelnosti úvěrů, druhotná platební neschopnost, bankroty. V České republice více než polovina obchodních společností nevidí důvod o sobě povinné informace zveřejňovat. Pomineme-li chronické potížisty-tajnůstkáře, se kterými není radno spolupracovat nikdy, pak je nejrizikovější náhlá změna chování. Pokud firma, která dříve ekonomické informace pravidelně podávala, náhle přestane do sbírky listin reportovat, mělo by každé oddělení risk managementu zbystřit.

Jen každá desátá bankrotující společnost zveřejnila v posledním roce existence svoje účetní výsledky. Pouze u těchto deseti procent lze tedy uvažovat o tom, že zkrachovaly opravdu nenadále. O všech ostatních soudím, že k rozhodnutí nezveřejňovat je vedly právě špatné hospodářské výsledky, které by mohly odradit partnery od spolupráce a ušetřit jim tím následné problémy.

Nejen finančníci, ale obecně všichni podnikatelé, by se ve vlastním zájmu měli zajímat o ekonomickou situaci obchodních partnerů. Tedy reagovat na situaci, že přestali zveřejňovat účetní závěrky. Potom by evidentně měli dostatek času na to, aby si kritickou situaci obchodního partnera vyhodnotili, zjistili si podrobnosti a začali včas jednat. Bohužel, z důvodu podceňování důležitosti informací o firmách, tuto svoji možnost záchrany firmy často promarní.

Neignorujte důležitost obchodních informací

Množství dat ve veřejných databázích ČR je poměrně dostačující a vytváří dobrý základ pro rozhodování. Firmy často z důvodu neznalosti nebo z nerozvážnosti tyto zdroje nesledují. Přitom stačí využívat scoringové a ratingové systémy schopné generovat hodnoticí indexy. Námi vyvinutý systém pro dodávku obchodních informací Cribis.cz známkuje firmy stejně jako ve škole, od jedničky do pětky.
Cribis usnadňuje podnikatelům práci také díky systému včasného varování. Ten sám aktivně upozorní na aktuální rizikové události signalizující problémy. Umožňuje tak určitý typ rizik účinně předpovídat. Je pak na manažerech, zda budou obchodovat pouze s premianty, nebo vstoupí do rizika s firmami s trojkou a hůř a investici pojistí. Nikdy však nebudou překvapeni, pokud se některý z jejich partnerů octne v platební neschopnosti.

Graf: Podíl zbankrotovaných obchodních společností podle Indexu Cribis (v %) 

   Zdroj: cribis.cz, výpočty CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

 

Pravděpodobnost krachu průměrné české firmy se pohybuje kolem 0,4 %, u společnosti s nejhorším Indexem Cribis (5) je riziko 4,5krát vyšší. Naopak firmy, které Index Cribis hodnotí jedničkou nebo dvojkou, krachují čtyřikrát méně často než průměrná firma.

Zdroj: Bankovnictví, 29. 11. 2013, Rubrika: Fokus – Insolvence, Strana: 15, Autor: Pavel Finger