Typický kandidát na insolvenci: třicátník se zálibou v elektronice

​Využilo ji však už přes 15 tisíc lidí. Nejvíce jich je ze severu republiky, nejméně z Prahy.
 
PRAHA Devětatřicetiletému Josefu M. z Ostravy soud před třemi lety povolil oddlužení formou osobního bankrotu. Ačkoliv měl práci u České pošty a stabilní příjem 13 tisíc korun měsíčně, dostal se do nesnází neuváženým hromaděním spotřebitelských úvěrů, z nichž financoval nákup žehličky, DVD přehrávače či fritovacího hrnce. 
Josef je typickým příkladem člověka, kterému vyhlášení osobního bankrotu pomáhá dostat se ze začarovaného kruhu dluhů. 
 
Možnost vyhlásit osobní bankrot byla do českého práva zavedena v roce 2008. Podle analýzy společnosti Czech Credit Bureau (CCB), která spravuje úvěrové registry, ji od té doby využilo už 15 533 lidí. Většina z nich byli muži z Moravskoslezského kraje ve věku 35 až 44 let. 
Množství vyhlášených oddlužení i návrhů od roku 2008 stále stoupá. Například letos v červenci se jejich počet vyrovnal číslům za celý minulý rok. „Je to nový institut a lidé se s ním teprve učí zacházet, postupně také vznikají instituce, které lidem radí, jak se s tím vypořádat,“ vysvětluje Věra Kameníčková z CCB důvody postupného přibývání osobních insolvencí. Dynamika růstu však polevuje a už jich nepřibývá takovým tempem jako vminulém a předminulém roce.
 
Uspěje jen polovina žadatelů
To, aby soud oddlužení schválil, přitom není úplně jednoduché. Dlužník musí splnit řadu podmínek: především mít stálý příjem a během pěti let být schopen splatit minimálně 30 procent svých závazků. Navíc nesmí mít záznam v trestním rejstříku a musí prokázat vůli své problémy řešit. Nejedná se tedy o případy lidí, kteří berou život na dluh jako životní styl. 
 
„Když soud odhalí, že si dlužník v posledních několika týdnech před podáním návrhu vzal nějaké úvěry, tak jej odmítne z důvodu nepoctivého záměru,“ vysvětluje David Šmejkal z obecně prospěšné společnosti Poradna při finanční tísni, která pomáhá lidem v problémech zdarma vyřídit 10 procent všech podaných návrhů. 
Jednoduchá není ani administrativní příprava návrhu a laik to jen těžko sám zvládne. Podle Šmejkala se proto v poslední době objevila řada pochybných firem, která lidem v tísni nabízí zpracování podkladů za poplatek v řádu 5 až 25 tisíc korun. „Prakticky každý den se setkáváme s návrhy, které jsou špatně zpracovány a soud je odmítl,“ říká Šmejkal, který nekvalitní a předražené poradenství považuje za vůbec největší překážku na cestě k životu bez nesplacených účtů a strachu z exekucí. 
Podle analýzy CCB se kvalita návrhů postupně zlepšuje a poměr povolených insolvencí k podaným návrhům neustále roste. Zatímco v prvním roce možnosti vyhlásit osobní bankrot prošlo schvalovacím procesem méně než polovina návrhů, letos to už je 72 procent. 
Riziko dostat se do problémů roste s věkem. Nejmladší skupina lidí do 24 let se na celkovém počtu insolvencí podílí asi jen třemi procenty, zatímco věková skupina 34 až 54 let tvoří více než polovinu. Podle Kameníčkové to může být dáno i tím, že poskytovatelé půjček mnohem ochotněji půjčují starším lidem, kteří působí důvěryhodněji. 

„Jsou to lidé, kteří už mají nějakou pracovní zkušenost za sebou, mají příjem a určitý majetek, takže jsou vhodnými klienty na půjčku,“ vysvětluje Kameníčková. Když pak nečekaně přijdou o zaměstnání nebo dlouhodobě onemocní, rychle se dostávají do problémů. „Ale vždy je prvotní to, že člověk špatně odhadne své možnosti,“ dodává. 
Nejvíce osobních bankrotů řeší soudy v Ostravě a v Ústí nad Labem, nejméně pak v Praze a na Vysočině. V tradičně zemědělských oblastech, jakou je Vysočina, si totiž lidé půjčují méně. V Praze naopak může být za nízkým číslem vyšší finanční gramotnost obyvatel.