Úvěrové registry vypovídají o zdravotním stavu českého dluhového trhu

​Avšak v pozadí se skrývají zároveň další trendy. Zvýšená citlivost lidí na ceny bude pravděpodobně vytvářet další tlak na poplatky, zejména u nebankovních poskytovatelů úvěrů.
Společnost CCB, která byla založena v roce 2000 a začala fungovat v roce 2002, nabízí oba typy údajů, jak pozitivní tak i negativní, což znamená jak dohled nad včasným splácením úvěrů, tak i nad nesplácením dluhů. V současné době pokrývá celý český trh malobankovnictví, zhruba 85% leasingového trhu a polovinu trhu se spotřebitelskými úvěry.
 
V souvislosti se zvyšujícím se objemem mezinárodních transakcí plánuje společnost v roce 2009 zahájit přeshraniční spolupráci se svou sesterskou společností na Slovensku. V dlouhodobém horizontu se také plánuje zaměřit na Ukrajinu nebo Vietnam, ale aby se společnost tímto směrem vydala, objem úvěrů a vyzrálost spolupracujících úvěrových registrů musí být odpovídající, řekl Kučera. CCB také vede jednání s poskytovateli služeb v oblasti faktoringu, veřejných služeb a telekomunikací a plánuje zahrnutí faktoringových společností do svého nebankovního registru od prvního pololetí roku 2009. Kučera dále uvedl, že příští rok také přinese větší důraz na úvěry poskytované malým a středním podnikům.

Jednotliví spotřebitelé mohou podat dotaz ohledně své úvěrové historie. Výpis z úvěrového registru je spotřebiteli poskytnut za administrativní poplatek 100 Kč (3.9 Euro), nebo za poplatek 200 Kč v závislosti na tom, zda je výpis doručen poštou nebo expresně dodán osobně. Poplatky za výpisy z úvěrového registru pro finanční instituce jsou v řádu desítek korun, řekl Kučera. Poukázal také na rizika spojená s malým dohledem nad poskytovateli spotřebitelských úvěrů, kteří v současnosti nemají povinnost hlásit jednotlivé operace a úroveň zadlužení. Nicméně, jak řekl, míra zadluženosti českého trhu je stále velmi vzdálená průměru Evropské Unie, díky konzervativnosti českých domácností a firem.

Výnosy CCB se od jejího otevření neustále zvyšují, avšak s tím, jak roste nabídka služeb, se zároveň snižují poplatky. Jediným majitelem CCB je italská firma CRIF, celosvětově čtvrtý největší poskytovatel úvěrového dohledu.

Jak byste se vyjádřil k míře zadlužení českých domácností a firem?
Obecně vzato, nárůst je celkem významný, jak je vidět i ze statistik České národní banky (ČNB) a i v registru samotném. Avšak protože nárůst začínal z velmi malých nominálních hodnot, myslíme si, že není třeba komentovat ho negativně. Velice prospěšné je také to, že úspory v bankách stále téměř dvojnásobně převyšují poskytnuté úvěry. Nepovažujeme nárůst za dramatický, i poměr úvěrů k hrubému domácímu produktu (HDP) je mnohem nižší než průměr v EU. Naše poslední statistická data ukazují, že i přes mírné zvýšení míry neschopnosti splácet toto představuje tak malé číslo, že zatím nevidíme žádný důvod k panice. Na druhé straně my pokrýváme tu zodpovědnější část trhu. Pokud byste se zeptali společnosti, která není členem registru, jak vypadá její portfolio, odpověď by byla pochmurnější. Toto my ovšem neregistrujeme.  

V čem spočívají hlavní rizika českého úvěrového trhu? 
 
V současné situaci existuje riziko nedůvěry, mezibankovní trh je momentálně zcela zamrzlý a omezuje tak půjčování peněz spotřebitelům, které je stále bankami vnímáno jako oblast zcela mimo nebezpečí. Nicméně, v některých případech nemají dostatek financí na poskytování úvěrů, včetně hypoték. Slýcháme historky o tom, že některé banky do určité míry omezují [už i] poskytování nových hypoték; momentálně jsou hypotéky zcela bezpečný produkt, ale protože v současnosti chybí likvidita, některé banky omezují poskytování více, než je jim doporučeno jejich modelem řízení úvěrového rizika.  Doufám, že tato nedůvěra se během několika měsíců vytratí a ačkoli vzhledem ke změněné situaci nelze říci, že bychom se mohli vrátit zpět k původnímu modelu obchodování, doufám, že novým trendem v bankovnictví bude kladení většího důrazu na řízení rizik než na obchodování. Historicky, ještě před tímto rozruchem, kdykoliv došlo k souboji o klienta mezi obchodním a rizikovým hlediskem, ve většině případů zvítězil obchod. Nyní to podle mého názoru bude obráceně a rizikové aspekty budou mít pro banky daleko větší váhu.

Jaká jsou rizika spojená s poskytovateli spotřebitelských úvěrů a s faktem, že jejich operace nepodléhají regulaci a nejsou zahrnuty v žádných statistikách?

Já osobně to vnímám jako malé omezení, že nemáme úřad spravující finanční služby, jako mají ve Velké Británii, nebo že nemáme centrální správu. Myslím, že pro garanci zpětné vazby na trh a spotřebitele je potřeba více transparentnosti. Na toho, kdo nespadá pod regulaci a je řízen jen obecným [obchodním] zákoníkem, je velice těžké působit za účelem dosažení transparentnosti sazeb a poplatků. Já osobně bych něco takového podporoval, ale je to zjevně jen na regulátorech.
Pokud se takováto situace zkombinuje se stále relativně malou úrovní finančního vzdělání široké veřejnosti, potom vznikne problém. [Pro veřejnost] je velmi složité se zorientovat v reklamách a v různorodosti nabídek, přičemž není hned od začátku jasný dlouhodobý dopad na ekonomickou situaci domácnosti. Lidé, kteří mají vzdělání v oblasti finančních produktů, se mohou sami zorientovat velmi dobře. Ale lidé, kteří nemají takové mzdy, lidé s nižšími příjmy, jsou daleko více vydáni na pospas.

Je nějaká možnost, že se takový centrální regulační úřad v České republice v dohledné době ustanoví?
Na zodpovězení této otázky nejsem ta správná osoba. Neslyšel jsem o žádných iniciativách v této oblasti, ale to je můj osobní [názor] a nemohu komentovat politickou situaci a případné změny.

Mnoho finančních odborníků vidí trh s kreditními kartami jako další možnou oblast, kde by se mohly vyskytnout finanční problémy. Jak moc reálná jsou rizika, spojená s tímto trhem v České republice?
Existuje teorie, že pokud vlastní člověk čtyři nebo pět kreditních karet, [nastává problém.] Nemyslím si, že v této zemi je takových lidí mnoho. Jeden z důvodů je existence úvěrového registru, protože druhá a třetí banka by již předem věděla, že tato osoba má již dvě nebo tři karty a že její úvěrový rámec má určitou hodnotu. Nemyslím si, že zažijeme podobné problémy jako na některých asijských trzích, například na Taiwanu během posledních deseti let. V té době tam existoval jen negativní úvěrový registr a široká veřejnost přestala zvládat splácet. V průměru měl jeden člověk kolem sedmi kreditních karet s celkovou hodnotou dost velkou na koupi malého automobilu. K tomu mohlo dojít díky neznalosti bank o faktu, že tito lidé mají další kreditní karty, jejich informace se vztahovaly jen na negativní údaje. Takže [spotřebitelé] mohli takto fungovat, dokud se celý systém nezhroutil.
Avšak protože my máme také pozitivní údaje, nemyslím si, že se dostaneme do situace, kdy velká část populace bude mít příliš mnoho kreditních karet. Souhlasím s tím, že je to rizikovější produkt, ale vidíme také vývoj trendů v této oblasti a počet kreditních karet neroste nijak dramaticky.

Vyžádají si banky pokaždé výpis z vašeho registru před tím, než poskytnou půjčku?
Ne ve všech případech. Pokud se jedná o top VIP klienta nebo o klienta, který již v minulosti nebyl schopný splácet této konkrétní bance, banky se rozhodnou bez předchozí konzultace s námi. Ale obecně je situace taková, že velká většina žádostí o úvěr je prošetřována přes úvěrový registr. Úvěrový trh je založen na informační mezeře; banky musí věřit tomu, co jim klient sdělí v žádosti o úvěr, ale nemají možnost si ověřit, jestli náhodou tato osoba nemá dvě další hypotéky nebo jestli náhodou v současnosti také nesplácí úvěr na auto. Jsou odkázány jen na tu osobu, což je důvod, proč je dobré si vyhledat jakékoliv další relevantní informace z externích zdrojů.

Jaké procento hypoték, poskytnutých v Česku, bylo zkontrolováno ve vašem úvěrovém registru? 
  
Nikdy jsme nedělali podrobnou analýzu, ale řekl bych, že to je 100%.

A co úvěry na auta a další movitý majetek nižší hodnoty?
Obecný trend je, že čím větší hodnota, tím větší nutnost dotazu na úvěrový registr. V případě malého spotřebitelského úvěru za 10,000 Kč a v případě dostatku interních informací o tom, že klient je v pořádku, možná nebude potřeba neustále doplňovat externí údaje. Toto také platilo daleko více v minulosti, kdy míra zadlužení nebyla tak vysoká.
Nyní jsme svědky nových trendů. Historicky se banky vždy zaměřovaly spíše na negativní aspekty úvěrové historie klienta; například, pokud odhalily v minulosti nějaké selhání ve splácení, chovaly se automaticky k tomuto klientovi jako k rizikovějšímu. V současné době se jejich chování mění, protože vidí, že každý klient je více zadlužen, takže se spíše dívají na pozitivní údaje v registru – jak je momentálně klient zadlužen, zda nová žádost o úvěr může nějakým způsobem ohrozit splácení a zda by se v budoucnosti mohl klient stát neplatičem. Banky také daleko více sledují současnou míru zadluženosti ve všech oblastech. To jest ve všem, co klient vlastní a to se stává daleko častějším důvodem pro odmítnutí klienta, namísto odhalení nějakého problému v minulosti.

Zaregistroval jste nějaké další nové trendy v registru v souvislosti s krizí?

Toto je jeden z velkých celosvětových trendů, obzvlášť v neklidných dobách a v době krize. Kdykoliv dojde ke zpomalení ekonomiky, lidé se stávají více citlivými na ceny; zároveň ale chtějí mít lepší život a chtějí mít svou novou televizi před tím, než jsou schopni na ni ušetřit. Takže budou daleko přísnější co se týká cen finančních služeb a daleko pravděpodobněji půjdou tam, kde jim budou moci poskytnout lepší sazby. Myslím, že to je jeden z možných trendů.
Zároveň v nebezpečnějších dobách se k nám přidávají do registru noví členové, protože se musí přizpůsobit nové situaci a musí vědět o svých klientech víc; musí tak kompenzovat nedostatek důvěry více informacemi.

Znamená to, že bude vyvíjen větší nátlak na bankovní poplatky a na další poskytovatele úvěrů?
Ano, k takovému nátlaku ze strany klientů určitě dojde, ale spíše na firmy poskytující spotřební úvěry, než na banky.

Zaregistroval jste nějaké změny v „modelech pro řízení rizika“ u českých bank? Jsou ochotny podstoupit méně rizik než v roce 2007?
Ano, zaznamenáváme, i když nutně nepotřebujeme vidět bankám pod pokličku, protože banky nechtějí tyto informace publikovat. Ale ano, registrujeme nový trend ve způsobu využití informací z úvěrového registru. Tradičně se uživatelé dotazují na klienta poprvé během akvizice, a to nikoli bezpodmínečně z důvodu monitorování jeho profilu. V dnešních těžších časech je nezbytné monitorovat portfolio banky nejen interně, ale také externě. Pokud se tentýž klient, který je v portfoliu banky, stane dlužníkem u třech dalších bank, jeho rizikový profil se dramaticky změní. Nicméně tato první banka, odkud dostal první úvěr, o změně v rizikovém portfoliu svého klienta vůbec netuší, protože ohledně něj zaslala jen jeden dotaz a to v době podepisování úvěrové smlouvy. To je důvod, proč si všímáme trendu opakovaného kontrolování portfolií.
Uživatelé zasílají více kontrolních dotazů za účelem sledování svých portfolií. Tento trend se objevuje v České republice poprvé, jelikož teprve nyní se setkáváme s problémy. Ale v ostatních zemích, kde už dávno prošli několika ekonomickými cykly a již dávno měli úvěrové registry, přicházelo více nových uživatelů – více finančních institucí se stávalo členy – a v případech, kdy sledovali jen negativní informace začínala vznikat potřeba přidávat také i ty pozitivní. Navíc uživatelé začali používat dynamické sledování portfolia. To se teď také děje i u nás.

Znamená to vyšší prodeje pro vás a více zisků pro vaší firmu?
To je těžké říci. Nikdo vám nedá dobrou předpověď dopadu současné krize. Ve hře budou dva hlavní faktory. Jeden je potřeba dynamického poskytování služeb, což znamená mnoho nových dotazů. Na druhou stranu tyto nové dotazy mohou být v menších objemech, protože lidé se budou cítit nejistí a nebudou chodit s novými žádostmi o úvěr – už víme o propadu v žádostech o hypotéky a v prodeji aut. Takže toto budou dva hlavní efekty: jeden je negativní, protože méně klientů bude chtít úvěrové produkty, na druhou stranu banky budou chtít vidět svá portfolia častěji.

Jaký byl vývoj poplatků za poskytování úvěrových záznamů od vašeho založení?
Existuje trend postupného snižování poplatků, který jde ruku v ruce se zvyšováním objemů. Cenový model je založen na faktu, že instituce, které jsou členy registru, platí za každou transakci; za každý výpis z úvěrového registru platí poplatek. Protože je to založeno na modelu slev za objem, čím více dotazů zasílají, tím méně zaplatí za každý. Se zaváděním nových produktů a služeb bude docházet k druhotnému efektu, cenovému poklesu u těch prvních. Celkový trend je že s více objemy a delší časovou periodou dochází k poklesu cen u tradičních produktů, ale také k většímu zaměření na nové produkty s přidanou hodnotou.

Plánujete nějakou významnou mezinárodní spolupráci?

Jsme součástí velké mezinárodní společnosti, která je celosvětově čtvrtou největší agenturou poskytující úvěrové reference. Nemáme problém s hledáním nových technologií nebo metodologií; máme obrovskou škálu produktů v dalších zemích a v podstatě jen vyhledáme nejlepší produkt pro uvedení na zdejší trh v pravý čas, který bude vyhovovat místním specifikům. Ale do určité míry nevynalézáme znovu kolo. Přesto bude přeshraniční spolupráce kardinálním tématem – už je to velké téma na úrovni EU v zemích, kde existuje ještě méně překážek pro cestování než pro to vzít si úvěr.
Jsme připraveni začít sdílet informace s dalšími členskými státy EU, které provozují tyto služby. Avšak máme analýzy, které ukazují, že přeshraničních úvěrů je velmi málo. Pokud dochází k poskytování takových úvěrů, děje se to v uzavřenějších regionech, jako třeba v Beneluxu nebo v Rakousku – Německu, kde mají bilaterální dohody – pokud Rakušan přijde do Německa a chce úvěr od německé banky, banka může zaslat dotaz do Rakouska.
Zvažujeme takovou spolupráci se Slovenskem, protože tam máme sesterskou společnost (SCB - Slovak Credit Bureau) jak pro bankovní, tak i pro nebankovní sektor a mezi Českou republikou a Slovenskem existuje čilý obchod. Plánujeme a jsme připraveni na takovou spolupráci i v dalších zemích, ale objemy úvěrů budou rozhodovat o tom, jestli je to potřeba.

Nebylo by zajímavé spolupracovat s takovými zeměmi jako jsou třeba Ukrajina nebo Vietnam, odkud pochází silné minority v České republice?
Ano, to je pravda. Nicméně v těchto zemích musíme nejdříve mít partnera na stejné úrovni. Úvěrové registry tady zatím nebyly založeny nebo jsou na samém počátku a to není vyrovnaná situace. V principu je to ale možné. Zároveň tyto země nejsou zatím členy EU, takže je to složitější i z legislativního hlediska.

Co je nového se vstupem na trh faktoringu a telekomunikací?
Je to otázka času. Již jsme ohlásili zahájení jednání s faktoringovými firmami; doufáme, že se povede jednání dovést brzy do konce. Jednou z velkých výzev je fakt, že pokrýváme pozitivní data; není to jen o neplatičích. Když se přesuneme do odvětví služeb jako jsou telekomunikace, veřejné služby nebo faktoring, je velmi těžké pro tento segment poskytnout pozitivní platební údaje - to je považováno za součást konkurence. To platí zejména pro tři mobilní operátory, v případě že začnou zjišťovat, kolik kdo platí měsíčně i přes to, že není možné poslat takovýto dotaz do databáze, protože na to je vždy potřeba patřičné oprávnění. Ale je rizikovější vůbec takové informace poskytnout.
Pro tyto firmy je jednodušší poskytnout jen negativní údaje, ale to zase koliduje s naším hlavním principem: jsme pozitivní, chceme po vás poskytnutí všech informací tak, jak je poskytují ostatní členové, aby bylo možné využít veškeré údaje, které v databázi máme. Neměříme uživatele podle velikosti; členem může být malá leasingová společnost se 100 účty, která ale získá najednou přístup ke 30 milionům účtů. Takže musíme také řešit správné načasování, aby došlo ke shodnému sdílení údajů s novými segmenty.

Myslíte si, že je možné dosáhnout výsledku v roce 2009?
Doufám v to. Co se týká faktoringu, jsem si tím poměrně jistý; co se týká veřejných služeb a telekomunikací, rozhodující bude příští čtvrtletí. V prvním čtvrtletí roku 2009 budeme už mít více náznaků, jestli bude možné toto uskutečnit v roce 2009 nebo až později.

Kdy začnete poskytovat informace o úvěruschopnosti firem?
V současné době už máme v nebankovním registru informace o korporacích a malých a středních firmách. Leasingové společnosti také již poskytují informace o korporátním leasingu a úvěrech. To je také důvod, proč některé banky chtějí rozšířit údaje zálohované v registru i na korporace a malé a střední firmy. Poté by sdílely údaje s nebankovním registrem. Můj odhad je, že od prvního čtvrtletí příštího roku již některé banky začnou vykazovat údaje o firmách do bankovního registru.

Jaké budou trendy v oblasti hypoték v roce 2009?
Momentálně je příliš brzo na takové předpovědi, protože existuje mnoho aspektů, které to mohou ovlivnit. V současnosti prožíváme tento post-traumatický šok, takže všichni pečlivě zvažují nové úvěry i přesto, že potřebují byt nebo auto. Existuje trend snižování cen domů, což je dobré. Zároveň se ale zvyšují úrokové sazby bank navzdory mezibankovním sazbám.
Pokud by tak mohla být hypotéka levnější díky nižší ceně domu, bude na druhou stranu dražší kvůli úrokové sazbě, takže se to nakonec vyrovná. Jsme svědky propadu objemu nově poskytnutých hypoték o zhruba 20% v porovnání s minulým rokem, ale na druhou stranu byl loňský rok mimořádně dobrý. Domnívám se, že objem hypoték se letos mírně zvýší, ale už nikdy nedosáhne úrovně z roku 2007.

Jaké budou vaše hlavní výzvy ve střednědobém horizontu?
Hlavní výzvou pro nás je zaměření na produkty a služby s přidanou hodnotou, ne jen na výpisy z úvěrového registru. V současnosti již poskytujeme úvěrové hodnocení; součást monitorování portfolia; poskytujeme také analýzu možných úvěrových podvodů systémem, který analyzuje podezřelé žádosti o úvěr – jedná se o aplikaci zaměřenou proti podvodům, která kombinuje externí údaje poskytnuté klientem v žádosti. Momentálně se také soustředíme více na segment malých a středních firem. Chceme mít údaje i o malém a středním podnikání v bankovním registru; poskytujeme v současnosti veřejně dostupné informace o firmách a chceme to spojit s údaji o splácení úvěrů. Úvěrové riziko postihlo segment malých a středních firem velmi těžce a tak chceme poskytovat lepší informace finančnímu trhu a tím stimulovat poskytování úvěrů malým a středním firmám.